Emoce jsou naším životním kompasem
Zlobíte se? Jste smutní? Bojíte se? Gratuluji. Znamená to, že jste člověk.
A ještě něco: vaše tělo s vámi právě mluví.
Ne šeptem, ale pěkně nahlas.
Otázka zní: posloucháte ho?
Emoce nejsou slabost. Jsou informace.
Někde jsme po cestě dospíváním nabyli dojem, že „mít emoce“ je slabé, nepraktické, zbytečné. Že v práci, ve vztazích nebo ve škole musíme být „v klidu“, „v pohodě“, hlavně nikoho neotravovat tím, co cítíme.
Jenže pravda je jiná. Emoce nejsou otravné. Emoce jsou signály.
Komplexní reakce našeho těla, mysli a srdce, které nám říkají:
„Tady se něco děje. Zastav se. Všímej si.“
Naučil mě to terapeut, když mi bylo 23 let.
Poprvé jsem pochopila, co jsou emoce až v 23 letech. Teď mi to přijde naprosto šílené, ale když jsem vyrůstala, byla jsem vedena k tomu, ať všechno zvládnu sama. Ať jsem silná, neazávislá, vzdělaná, ať se umím perfektně ovládat.
Co se tedy stalo? Ignorovala jsem své emoce!
Vypadalo to v životě tak, že když mi někdo překročil osobní hranice (které jsem v té době vnímala opravdu omezeně), cítila jsem sice vztek, ale přece jsem ho měla zakázaný! Když došlo k nějaké velké změně v mém životě, přišel přirozeně smutek, ale já jsem přece byla dostatčně silná, abych mu vzdorovala! Až po 23 letech svého života jsem začala opravdu a v klidu brečet!
Celé jsem to chápala naprosto špatně. Emoce jsem tedy ignorovala, jak nejlépe jsem uměla a snažila jsem se je zadusit v sobě.
Jak to tedy vlastně je?
Sepíšu to zde tak, jak jsem to pochopila já a jak mi funguje. Více informací můžete najít například studiem prací psychologa Paula Ekmana.
Smutek
Přichází, když něco končí. Může to být ztráta člověka, ale i očekávání, fáze života, vztahu nebo iluze. Můžete být smutní i na vlastní svatbě s člověkem, kterého celým svým srdcem milujete a chcete si vzít. Smutek je naprosto přirozený jev, když dochází ke změně. Je to opět jenom informace, která sděluje, že dochází ke změně.
Smutek říká:
„Zastav se. Dopřej si čas. Dovol si pustit to, co už neslouží.“
Vztek
Bývá často nepochopený. Ale ve skutečnosti je velmi cenný.
Vztek říká:
„Tady někdo překračuje tvé hranice. Něco není v pořádku.“
Je to naše vnitřní siréna. Je to ale opět informace, která nám říká, že něco překračuje hranice. Neznamená, že musíme křičet nebo ničit. Znamená, že máme právo chránit sebe.
Strach
Strach je náš ochránce. Předává nám informaci, že by někde mohlo být nebezpečí. Když je zdravý, pomáhá nám přežít. Když se přehání, může nás brzdit.
Strach říká:
„Připrav se. Tady by mohlo být nebezpečí.“
Radost
Nejlehčí emoce, a přesto ji někdy potlačujeme, jako bychom se báli být příliš šťastní. Za mě je to emoce, která ukazuje směr našeho života, jako nějaký takový kompas.
Radost říká:
„Tady je něco, co tě naplňuje. Dělej toho víc!“
Znechucení
Nejen na zkažené jídlo! Tahle emoce nás chrání i morálně. Ukazuje, jak máme nastavené životní hodnoty.
Říká:
„Tohle není v souladu s tebou. Odmítni to.“
Bezradnost
Někdy necítíme ani smutek, ani strach, ani vztek. Jen prázdno. Zaseknutí. Čekání, co se stane.
Tahle emoce mě velmi zaujala, protože jsem se v ní párkrát ocitla a pořád jsem měla pocit, že bych ale přece něco měla dělat! Terapeut říkal (podle toho, co jsem pochopila), že v ten moment prostě tělo nepřišlo na to, co má dělat, a vzhledem k tomu, že okolnosti se neustále mění, tak čeká na změnu okolností.
Tělo jako by řeklo:
„Nevím, co mám dělat. Počkám.“
Bezradnost je tichá, ale hluboká. Často přichází po dlouhodobém stresu nebo v situaci, kdy je příliš mnoho možností, nebo žádná z nich nepůsobí bezpečně.
Je to stav přežití – strategie, jak se chránit.
Místo boje nebo útěku tělo volí nečinnost. A čeká na signál, že už je zase bezpečno.
Diskrétní prostor s empatií.
Nejnovější příspěvky
Rubriky
Jak to celé chápat?
Když to shrneme, emoce jsou pro nás informace o určité události nebo stavu. Jediné co je potřeba, je si uvědomit, že nějakou emoci vnímáte. Jakmile ji zvědomíte, ona dost často odejde a to poměrně rychle. Někdy to je pár vteřin, někdy minuta, jindy to může být déle.
Pokud se ale budete snažit emoci zadusit v sobě, paradoxně bude silnější a bude se připomínat 🙂
Výzva pro vás: Zeptejte se sami sebe
Dnešní den je ideální příležitostí začít se svými emocemi mluvit jinak. Bez boje. Bez odsuzování. Jen s otázkou:
🌀 „Co právě teď cítím? A co mi to chce říct?“
Možná uslyšíte jen ticho. Možná přijde vlna odpovědí. Každopádně nebraňte se, nechte to plynout a jenom pozorujte, co se děje. V obou případech – gratuluji. Právě jste se začali napojovat na sebe.
Naslouchám lidem, kteří potřebují bezpečný prostor, kde mohou být sami sebou a mohou se cítit přijati takoví, jací jsou. Nabízím možnost odložit starosti, promluvit si nebo jen chvíli nebýt sami.
Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu 🙂